Klisny Mohamedovy – „Evy“ arabských koní
Pravil Alláh jižnímu větru: "Zhmotni se! Chci z tebe stvořit bytost ku slávě svých vyznavačů a k zhoubě svých nepřátel!" I stalo se. Vzal Alláh vítr do dlaně, dýchl do něj a stvořil koně.
- arabská legenda
A Alláh tehdy udělal dobře. Člověk, dle křesťanských legend uplácaný zase z prachu a hlíny, k sobě potřeboval rychlonohého a nebojácného společníka - zvlášť člověk v poušti.
A právě onen člověk dobře věděl, že dobrý kůň není jen zvíře, jen věc, která se dá vyvážit zlatem nebo majetkem. Beduíni odjakživa chovali ke svým koním úctu, protože právě na nich mnohdy závisel jejich život. Klisny sdílely stany s beduínskými ženami, a když bylo nejhůř, byly to právě ony, kdo jako první dostaly drahocennou vodu a jídlo. Zabití koně pro maso bylo v tamní společnosti nepřípustné - dalo by nadneseně se říct, že téměř hříchem. Proto není divu, že když chtěl někdo svému příteli či spojenci prokázat poctu, daroval mu arabskou klisnu.
Obliba drobných, ale rychlých a vytrvalých pouštních koní, přetrvala i dlouho po tom, co zemřel zakladatel jejich vznešeného rodu. Při muslimských výbojích do Evropy nebo naopak Evropanů na Blízký východ byla nejcennější kořistí právě stáda arabských koní. Tak se jejich krev dostala na náš kontinent - šlechta si domů odvážela čtyřnohé pouštní poklady a křížila je s koňmi ze své domoviny. To zapříčinilo vznik mnohých evropských plemen, z nichž nejznámější je asi anglický plnokrevník, protože právě anglická vrchnost s oblibou vkládala peníze do šlechtění nové rasy. Naopak kupříkladu na Pyrenejský poloostrov se arabský plnokrevník dostal „přirozenou" cestou - s muslimy ze severní Afriky, kteří na území dnešního Španělska pronikali již na počátku 8. století. A na sklonku středověku se pak právě odtud potomci arabských koní prodávali do Anglie, a to v důsledku Války růží, kdy koní na Britských ostrovech rapidně ubylo.
Ale co bylo na začátku? Vejce, nebo slepice?
Kdepak slepice. Klisna. Lépe řečeno pět bájných, ale dost možná opravdu žijících klisen. Jejich existenci dokládá muslimská ústní lidová slovesnost, kdy se majitelé arabských koní učili jejich rodokmen nazpaměť, protože neexistovaly plemenné knihy. Každá linie měla počátek v jedné z klisen.
A kdo vlastně rozhodl, které z klisen jsou těmi vyvolenými? Přece vyvolený. Muhammad ibn Abdulláh ibn Abdulmuttalib, nám známý jednoduše jako Prorok Mohamed.
Alláh akbar
Bůh je veliký. Možná právě tohle znělo Mohamedovi v hlavě, když byl stejně jako ostatní proroci před ním pronásledován a beduíni si jeho hlavou přáli ozdobit bránu Mekky. Mohamedovi se společně s jeho stoupenci podařilo prchnout před vyslanými vrahy, dle muslimů prý přesně v noci 6. července 622 n. l., která se nazývá Hidžra a podle ní i jeden z pilířů islámu - alespoň jednou za život vykonej cestu do Mekky. I rok 622 si vysloužil význam - je považován za počátek muslimského letopočtu a svým způsobem i úsvit chovu arabského plnokrevníka.
Ale skončili jsme u toho, jak samozvaný prorok prchal pouští a hnal koně k tehdejšímu Jathribu, tedy k Medině. I oni museli někdy odpočívat, a tak zastavili u oázy. Kdo ví, kdo Mohamedovi, jistě také na pokraji sil, vnukl šílený nápad zatroubit na roh a svolat tak vyčerpanou družinu k další cestě. Pouze pět nejvěrnějších, pět klisen, uposlechlo a přicválalo k Mohamedovi, aniž by pysky svlažilo ve vodě. Ty, které prošly zkouškou věrnosti, Mohamed nazval Al-Khamsa (Všech pět). V Koránu jsou označovány jako Al-Khamsa Al-Rasul - pět klisen Prorokových.
Jak jsem zmínila výše, díky ústní lidové slovesnosti byla zachována jejich jména, ale protože arabština nepíše samohlásky a existuje mnoho dialektů, podoba jmen se liší. Níže jsou vypsány nejčastější varianty.
-
Sak-La-We nebo Siglavi - Ta, která v mládí utrpěla těžkou zkoušku
-
Ku-Hai-Lan, Kuhaylan nebo Kohejlan - Černá antilopa
-
U-Bai-Lan nebo Obajan - též prý Muniqui
-
Had-Ban nebo Hadban
-
Ham-Da-Ne nebo Hamdaní
Zanedlouho se nitky vedoucí od Al-Khamsa rozutekly po celém světě, ale Prorokova slova zůstala na jednom místě - v Koránu. Tam totiž věřící nabádá, aby rozšiřovali chov jeho koní a udržovali ho v čistotě. O Mohamedově velké lásce ke koním svědčí i arabské přísloví: Podáš-li koni zrno, bude ti odpuštěn hřích.