Kůň v I. a II. světové válce
Také vás zamrazí, když vidíte válečný výjev, kde kromě lidské krve teče i krev koní, kteří spíš než jejich jezdci byli v bitvě naprosto nevinně, a přeci museli vyjet vstříc zranění či smrti? A jak tomu vlastně bylo v moderních dějinách a pokrokovém 20. století?
Ve víru prvních výstřelů
Ačkoliv tato osudová bitva již poznala vrčení motoru letadla, kůň v ní hrál nezbytnou roli. Vojenská jízda pořád znamenala běžnou složku armády a přeprava těžkých nákladů, děl i ambulancí by se bez chladnokrevné síly asi jen těžko obešla. K dokázání vysokého čísla účasti lichokopytníků v I. světové válce stačí už ten fakt, že jen samo britské království ztratilo na půl milionu koní...
Zdravý rozum říká, že na bojištích, kde dominovala poziční válka v zákopech, nemohla jízda způsobit žádný průlom situace. Uplatnila se spíše mimo bahnitý evropský terén. Velmi významnou roli sehrála při palestinském tažení (1917-1918), jehož vůdcem byl generál Edmund Allenbey. Tento generální inspektor jezdectva, Angličan, vedl jezdeckou ofenzívu, jež si položila za cíl dobýt linii Gaza-be´er Shevy. Počínání bylo završeno úspěchem.
Co se týče péče o koně, nejlepšími ošetřovateli byli členové britské armády. I snaha o předcházení zranění byla na vysoké úrovni. Zvířata tak setrvávala ve skvělé kondici a armáda království tak byla bojeschopná a použitelná až do roku 1918. Zcela jinak tomu však bylo za lamanšským průlivem - francouzská a německá armáda správnou péči o koně podceňovala, čímž docházelo k obrovským ztrátám, a tím pádem ke špatné úrovni vojenské jízdy.
II. světová válka
V pořadí druhá ze světových válek zaznamenala pokles počtu využívaných koní v jezdectvu, avšak i nadále si kůň našel místo na některých bojištích světa, i když povětšinou skončil tragicky. Při okupaci Polska německými vojsky vstoupil ohrožený stát do obrany s 86 tisíci koňmi. Prakticky všechna zvířata byla popravena palbou hloubkového bombardování nepřítele. Avšak i v německé armádě byly uplatněny tisíce koní, a to na východní frontě. Zdaleka více lichokopytníků však na tomto místě využívali Rusové. Šlo o přibližně 30 jezdeckých divizí, k nimž je potřeba přičíst polní dělostřelectvo s osmi tisíci tažných koní - ve výsledku dojdeme k neuvěřitelnému číslu: 1 200 000 koní! Ale nezůstávejme jen v Evropě. V roce 1941 byla u vesnice Musina (Asie) 106. německá pěší divize přepadena 44. mongolskou jezdeckou divizí. Mongolové, což nyní zní možná úsměvně, provedli svůj útok s šavlemi v ruce. Jak se však dá předpokládat, Němci, kteří samozřejmě zahájili palbu, jezdeckou divizi s přehledem rozdrtili.
A co současnost?
Může se zdát, že v dnešní době už koním ve válkách odzvonilo. Budeme-li však alespoň trochu pozorní, prozřeme. V moderní době můžeme při bojových konfliktech tato ušlechtilá zvířata potkat například v současnosti často diskutovaném Afghánistánu. Tento oproti západní civilizaci nevalně vyzbrojený stát disponuje přesile ve svém těžko schůdném terénu původními středoasijskými plemeny (například koně kábulští nebo turkmenští). Tato zvířata mají neuvěřitelně jistý krok. Koně jsou to houževnatí, vytrvalí, rychlí a charakterizuje je vynikající orientace - v nepřehledné krajině jsou schopni vyhledat tu nejpřijatelnější cestu. Přes svoji skromnost tito koně vydávají vrcholné výkony a díky své obratnosti jen výjimečně přijdou k úrazu. Zjednodušeně: v takovýchto oblastech s nesjízdným terénem představují koně významnou jezdeckou a tažnou sílu.
S jistotou však můžeme říct, že koní ve válečných konfliktech citelně ubývá. Třeba jednou nebudou jen kvůli lidským neshodám zbytečně umírat. A třeba jednou nebudou války vůbec. Tisíce a milióny nevinných obětí by tak přežily...