Napojení (Join Up)
Napojení koně na člověka je proces založený na komunikaci společným jazykem. Vše musí probíhat bez násilí, a úspěchu dosáhneme pouze tehdy, účastní-li se oba partneři dobrovolně.
Pro trénink napojení je nejlepší využít kruhovou ohradu (Round Pen), o průměru 15 - 18 metrů, podle výšky trénovaného koně. Volíme vždy co nejmenší možnost ohrady, ale tak, aby zde kůň mohl pohodlně a vyrovnaně cválat. Důležitý je také správný a kvalitní povrch, hlavně z hlediska bezpečnosti. Budeme-li koně nutit cválat na rozbahněném malém kroužku, koledujeme si akorát o úraz. Nejvhodnější je tedy dobře drenážovaná plocha pokrytá asi 15ticentimetrovým jílovitým podkladem a posypaná asi 5ticentimetrovou vrstvou písku.
Seznam cílů
- Napojení (John Up)
- Následování (Follow Up)
- Zranitelné oblasti
- Zvedání nohou
- Sedlová podložka
- Sedlo
- Uzdečka
- Dlouhé opratě - pohyb v kruhu doleva, pohyb v kruhu doprava, zastavení, otočka, jeden krok dozadu
- Jezdec - pohyb v kruhu vlevo, pohyb v kruhu vpravo, zastavení, krok vzad
A jak tedy začít? Koně přivedeme do ohrady a máme u sebe lonž (cca 9 metrů dlouhý lehký popruh). Postavíme se doprostřed ohrady a koni třeme dlaní čelo - představujeme se mu tak. Poté odstoupíme a poodejdeme k zádi. Buď se nám podaří dostat se až za něj, nebo se dříve dá na útěk. Tak či tak, švihneme mu popruhem směrem k zádi - může na něj dopadnout, nesmíme ho však bít. V tuto chvíli se koně dají na útěk podél ohrady. Kůň ustupuje, takže my musíme zaútočit. Neustále ho odháníme, pohazujeme lonží jak je potřeba. Musíme se chovat agresivně - pohledem se mu zavrtáváme do očí a osu ramen máme v pravém úhlu k jeho hlavě. Kůň by měl ohradu oběhnout tak pětkrát v každém směru. To už ho však připravujeme, aby vyslal znamení, že by to celé rád skončil. Koukáme se tedy na vnitřní ucho, které by se mělo natočit směrem k nám, sledujeme zpomalování pohybu, kůň pravděpodobně také skloní hlavu a vykloní se blíže do středu kruhu, bude také žvýkat a olizovat se. Uchem nám vyjadřuje respekt, taktéž tím, že se k nám přiblíží. Takto nás kůň tedy žádá, abychom ho už neodháněli, a že by se k nám rád přiblížil.
V této chvíli zaujmeme pasivní postoj a začneme se chovat submisivně - sklopíme zrak, osu ramen natočíme do 45stupňového úhlu. Tím koně zveme, aby přišel k nám, nebo alespoň aby přestal ustupovat. Pokud přijde, podrbeme ho na čele, pokud se jen přiblíží, přistupujeme v obloucích my k němu. Pokud odejde, znovu ho odeženeme a opakujeme celý proces. Když se k němu přibližujeme, osou ramen míříme kolmo k jeho tělu a ukazujeme mu záda. Pokud vykročí směrem k nám a nosem se nám natáhne k rameni, dosáhli jsme cíle - NAPOJENÍ. Podrbeme ho tedy na čele a v kruzích odcházíme, kůň by měl jít za námi. Pokud tak nečiní, opět ho odeženeme. Tímto způsobem bychom měli dosáhnout NÁSLEDOVÁNÍ.
Jakmile nás kůň následuje, přivedeme ho doprostřed ohrady, kde zůstane stát a přistoupíme k dalšímu kroku - vstup do zranitelných zón. Tedy do míst, kam útočí predátoři. Oběma rukama ho masírujeme na šíji, na kohoutku, na bocích a na slabinách, samozřejmě po obou stranách. Poté jsme připraveni na zvedání nohou.
Pokud chceme pokračovat se sedlem a uzděním, je načase ho přinést a dopřát koni čas, aby si výstroj prohlédl. Potom na koně pomalu položíme podsedlovou dečku. Pokud odejde, netrestáme ho, ale znovu ho přimějeme k napojení. Jakmile je podložka na místě a kůň v klidu, vezmeme sedlo, otřeme se koni tělem po straně šíje a jemně mu umístíme sedlo na hřbet. Když je kůň nasedlán, opatrně ustupujeme a odeženeme ho. Musí mít pocit, že on je jediný, komu dělá sedlo starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujeme ho a čekáme na signál, až se bude chtít znovu napojit. Dovolíme mu to ovšem až tehdy, když se sedlem poběží absolutně klidně. Jakmile bude kůň zpátky u nás, nauzdíme ho a bezpečně zajistíme otěže. Připneme si ho na dvě lonže a požádáme ho, aby ohradu obíhal klusem a cvalem. Nakonec zastavíme a řekneme mu o krok vzad. V tomto stadiu je většina koní připravena na jezdce.
Pokud ano, připneme lonž k levému kroužku udidla a dopřejeme jezdci i koni, aby se vzájemně seznámili. Pak jezdce vyzvedneme do sedla, a vyzveme ho, aby spočinul jen na břiše a obejdeme takto dvě kola. Je-li kůň klidný, může jezdec do sedla vsednout. Znovu začneme obcházet kruh. Pakliže je kůň stále uvolněný a klidný, kruh postupně rozšiřujeme a nakonec odepneme lonž a pomůžeme jezdci obejít ohradu oběma směry. Po každém oběhu požádáme jezdce a koně o krok dozadu.
Pokud kůň však na jezdce připraven není, počkáme s tím. Nezapomínejme, že každý kůň je individualita a každý potřebuje jiné množství času - jeden může být na jezdce připraven hned, druhý za týden, třetí za měsíc... Nejdůležitější je nikdy nespěchat! Vždy se to vyplatí, důležitá je především kvalita práce. Cílem je, aby z tohoto postupu vyšel vychovaný a ochotný kůň, nikoliv nejrychleji obsednutý. Měl by s námi rád zůstávat, nikoliv mít tendence od nás utíkat.
Osobně bych řekla, že jak tato metoda, tak způsoby Pata Parelliho se rozhodně nevylučují, a tak není na škodu vzít si od každého něco a metody dle potřeby kombinovat. Taktéž si myslím, že napojení a následování se nemusí bezpodmínečně praktikovat pouze při obsedání, ale také třeba během normálního výcviku pro získání pozornosti a respektu, či prostě jen pro zpestření a pro radost.